Support for victims of the triple disaster of March 11
May 20th, 2012 by Senrinomichi
The Challenge (English subtitles)
This episode from the film Stories from Fukushima by Alain de Halleux tells the story of the Kowata family from Minami Soma, a town at the very edge of the 20km exclusion zone.
Seiko Kowata has moved with her two children to Yamagata, while her husband remains in Minami Soma, working and guarding the family home. Son Kento dreams of returning to Minami Soma and playing football with his friends. Daughter Yuko wants never to return….
日本語
May 5th, 2012 by Senrinomichi
Today is Children’s Day (こどもの日) in Japan. It is a day set aside to respect children’s personalities, to celebrate their happiness and to express gratitude to their mothers. Carp shaped koinobori flags are raised to celebrate the day. According to Chinese legend, the carp that swims upstream becomes a dragon: when the flags wave in the wind it is as though the carp are swimming. The black carp represents the father, the red the mother. A further carp is added for each child.
Please have a good thought today for all the children whose lives were changed forever by the events of March 11; Those who lost their lives, those who were bereaved, those whose health is suffering and whose daily activities are curtailed by radiation….
May they all swim upstream and become dragons
Apr 29th, 2012 by Senrinomichi
I cannot accept that the authorities treat us like children who are unable to understand. It’s a lack of respect. People must be informed, so that they can make decisions about their future based on known facts. Some parents refuse to inform their children. Sometimes because they themselves are not informed, but often because they think that the children will not be able to understand. That’s a mistake. Children understand. (Sachiko Sato).
Fukushima, the island of happiness (English subtitles)
Alain de Halleux is a Belgian filmmaker who made the critically acclaimed Chernobyl 4ever, which looks back on the consequences of the Chernobyl twenty five years after the nuclear accident.
In Stories from Fukushima, Alain de Halleux looks at the situation in Japan post March 11. The film, comprising a series of eight episodes, was broadcast recently on Arte (French-German TV channel).
This episode, Fukushima, the island of happiness includes interviews with Sachiko Sato and Seiichi Nakate of Kodomo Fukushima Network.
I will post other episodes from this important film. Respect to Alain de Halleux
福の島 (日本語, Japanese version)
Apr 28th, 2012 by Senrinomichi
“It was an awkward feeling to enter the reactor. Cherry blossoms blooming and birds flying high while you’re hiding behind a mask.” (Katsuhiro Akimoto)
Katsuhiro Akimoto was one of twenty workers at the Fukushima Daiichi plant who were interviewed and photographed by the photojournalist Kazuma Obara. The workers interviewed range in age from 25 to 68 years. Their testimonies appear in Reset – Beyond Fukushima, which was recently published with bilingual Japanese-English text by the renowned Lars Mueller Publishers
I wrote about Kazuma Obara in August last year. He’s the photojournalist from Iwate who gave up his salaryman status at Mitsubishi Lease & Finance three days after the tsunami, to pursue his passion of telling stories through photographs. In August, he became the first photojournalist to gain unauthorized access to the Fukushima Daiichi plant. The photographs which he was able to take covertly inside the plant feature in this book, together with other works from his time spent visiting the sites and people affected by the tsunami and nuclear accident.
I was fortunate enough to meet Kazuma Obara recently in Osaka. He’s a really good guy, doing a great job in ensuring that the voices of these “inconvenient”, nameless people are heard. I recommend his book unreservedly.
The video below (Japanese only, but recommended to all) is a TV report about the work of Kazuma Obara. Links to other related information can also be found below.
Link to Reset – Beyond Fukushima
Links to press articles about Kazuma Obara
Nameless People: In support of finger pointing man and the workers at Fukushima Daiichi
Apr 27th, 2012 by Senrinomichi
This note was written by Marika Yoshida, a resident of Fukushima. We would like to translate and share her words in as many languages as possible. Thank you to Gina for making Marika-san’s words available in Spanish.
Escribí el comentario que figura a continuación el 12 de enero, el día en que se cumplían 10 meses desde el desastre en la planta nuclear. Inicialmente lo compartí solo con grupos de gente en concreto. Pero ya que bastantes de ellos lo quieren compartir, he decidido editarlo en forma de nota y así hacerlo accesible de manera generalizada.
He decidido mantenerlo en formato de nota porqué quise plasmar el sentimiento genuino que pude sentir ese momento, hasta tal punto que yo misma dudé en mostrarla y publicarla tal cual en mis páginas de redes sociales.
Sobre la idea de mostrarlo como una nota, me gustaría añadir unas cuantas cosas.
Esto es un documento sobre mis sentimientos personales. Como he escrito arriba, no tengo la intención de representar a nadie ni a nada.
Vivo en Fukushima, pero en un área con niveles de radicación relativamente bajos. Estoy segura que hay mucha gente que escogió o se vio forzada a escoger permanecer en lugares mucho más peligrosos. A propósito de esta nota, habrá gente que se sienta ofendida porqué pensarán que vivo en un área bastante “segura” y estoy “dramatizando”. En ese caso, por favor, simplemente borren mi nota.
De todas maneras, a pesar de que la gente dice que mi área es “segura”, yo sigo asustada. Y enfadada. Y preocupada. Probablemente no es solo cuestión del nivel de radiación, sino que mi miedo, enfado y preocupación son causados porque la información proporcionada como “hechos” ha sido manipulada y cambiada demasiadas veces. Esos sentimientos honestos se encuentran dentro de mi, no importan las maneras en que la gente trate negarlos. Solo después de reconocerlos, creo que podremos superar y ver de otra manera esta experiencia.
…….
Vivir en Fukushima
Mi vida en Fukushima
Vivir en Fukushima, para mí
Significa, no poder abrir la ventana y respirar profundamente una bocanada de aire cada mañana
Significa, no poder tender o lavar la ropa en el exterior
Significa, desechar las verduras cultivadas en nuestro jardín
Significa, sentir remordimientos al ver a mi hija irse de casa con la máscara y el medidor de radiaciones puestos, incluso sin que se lo haya pedido
Significa, no poder tocar esta nieve tan blanca
Significa, a veces sentirme ligeramente irritada cuando oigo el slogan “Contiuen luchando, Fukushima
Significa, darme cuenta de que mi respiración ha empezado a ser superficial
Significa, contarle a alguien que vivo en Fukushima y no ser capaz de evitar añadir “pero la radiación de nuestra área es aún es baja”
Significa, sentir que ahora existe 福島 (Fukushima en caracteres chinos) y FUKUSHIMA
Significa, ponerme furiosa cuando alguien nos dice de quedarnos y aguantar y sentir “qué pensáis de nuestras vidas?” y enfadarme cuando alguien nos dice de “huir” “No lo digáis con tanta facilidad! No es tan simple”
Significa, preocuparme por si mi hija de 6 años se podrá casar en un futuro
Significa, sentirme como si estuviera renunciando a mis responsabilidades por haber escogido quedarme a vivir en Fukushima
Significa, renovar cada mañana, para mis adentros, una profunda concienciación de que nuestras vidas cotidianas se sostienen en una seguridad frágil, que es mantenida a base de los sacrificios y esfuerzos de otros.
Significa, que cada noche pienso que quizá deberé abandonar esta casa mañana y marcharme lejos.
Significa, aún rezar cada noche para que podamos vivir en esta casa mañana
Primero y más importante, rezo por la salud y felicidad de mi hija
No puedo olvidar ese humo negro
Quiero que la gente entienda que a pesar de todo, aún vivimos más o menos felices, no obstante
Me siento furiosa, cada día
Rezo, cada día
Mi intención no es representar Fukushima. Esto es lo que vivir en Fukushima significa para mí, solo para mi.
Hoy es se cumplen diez meses para Fukushima.
Apr 20th, 2012 by Senrinomichi
The translation below was kindly offered by zenbu.cz as part of the Collaborative Translation project entitled Planting Seeds Together – inspired by Haruki Murakami’s prizegiving speech for the Catalunya International Prize, 2011.
To read a message from the translators, please click here
Jako naivní snílek
Projev Haruki Murakamiho při převzetí ceny Premi Internacional Catalunya za rok 2011
V Barceloně jsem byl naposledy na jaře před dvěma lety. Zúčastnil jsem se zde autogramiády svých knih a překvapilo mne, kolik čtenářů stálo frontu na můj podpis. Podepsat se jim všem mi zabralo více jak hodinu a půl, protože mnoho čtenářek mě chtělo políbit. To celé trvalo poměrně dlouho.
Zúčastnil jsem se autogramiád v mnoha jiných městech po celém světě, ale jen v Barceloně se našly ženy, které mne chtěly líbat. Už jen proto na mě Barcelona zapůsobila jako neobvyklé místo. Jsem velmi rád, že jsem opět zde v tomto nádherném městě s bohatou historií a úžasnou kulturou.
Ale je mi líto, že dnes budu muset mluvit o něčem závažnějším, než jsou polibky.
Jak jistě víte, 11. března v 14:46 zasáhlo severovýchodní část Japonska obrovské zemětřesení. Síla tohoto zemětřesení byla tak velká, že zrychlila pohyb Země kolem své osy a zkrátila tím den o 1,8 miliontin sekundy.
Škody způsobené samotným zemětřesením byly samy poměrně rozsáhlé, ale tsunami vyvolaná zemětřesením způsobila mnohem větší zkázu. Na některých místech dosahovala vlna výšky až 39 metrů. Ani desáté patro obyčejných budov by neposkytlo ochranu těm, kteří se ocitli v cestě této obrovské vlně. Lidé žijící blízko pobřeží neměli vůbec čas na útěk a tak jich kolem 24 000 přišlo o život – z toho asi 9 000 je stále nezvěstných.
Velká vlna, která prorazila zátarasy, je odnesla pryč, a dosud se nám nepodařilo najít jejich těla. Mnoho z nich se nejspíš ztratilo v ledových hlubinách moře. Když se nad tím zamyslím a představím si, že i já sám jsem mohl čelit tak hroznému osudu, sevře se mi hruď. Mnoho přeživších ztratilo své rodiny, přátele, obydlí, majetek, komunity a samotné základy svých životů.
Celé vesnice byly zcela zničeny. Mnoho lidí tak ztratilo veškerou naději na život.
Myslím si, že být Japoncem znaména žít s přírodními katastrofami. Od léta do podzimu prochází přes velkou část Japonska tajfuny. Každý rok způsobí rozsáhlé škody a zmaří mnoho životů. Ve všech regionech je mnoho aktivních sopek. A samozřejmě je zde i mnoho zemětřesení. Japonsko se dosti nešťastně nachází současně na čtyřech tektonických deskách východního cípu asijského kontinentu. Je to, jako bychom bydleli na samém hnízdě zemětřesení.
Umíme předvídat čas příchodu a trasy velkých i malých tajfunů, ale neumíme předpovědět kdy a kde dojde k zemětřesení.
Jediné, co víme, je, že toto nebylo poslední velké zemětřesení, a že k dalšímu zcela jistě dojde v blízké budoucnosti. Mnozí odborníci předpovídají, že další zemětřesení o síle 8 stupňů magnituda udeří v Tokiu v horizontu dvaceti až třiceti let. Může se to stát za deset let, nebo může zemětřesení přijít zítra odpoledne. Nikdo nemůže ani s nejmenší jistotou předvídat rozsah škod v případě, že by zemětřesení ve vnitrozemí udeřilo na tak hustě zalidněné město, jakým je právě Tokio.
Navzdory této skutečnosti prožívá jen v tokijské oblasti své “obyčejné” životy 13 miliónů lidí. Dojíždějí do svých kanceláří přeplněnými vlaky a pracují v mrakodrapech. Dokonce ani po tomto zemětřesení jsem zatím neslyšel, že by se počet obyvatel Tokia začal snižovat.
Proč? Můžete se ptát. Jak může tolik lidí i nadále žít své životy na tak strašném místě? Nezblázní se strachy?
V japonštině máme slovo “mujo (無常)”. Znamená, že vše je pomíjivé. Všechno zrozené do tohoto světa se mění a nakonec zmizí.
Neexistuje nic, co by se dalo považovat za trvalé nebo neměnné. Tento pohled na svět je odvozen z buddhismu, ale samotná podstata “mujo” je do japonské duše vpálena za hranice náboženského kontextu, neboť má kořeny ve společném etnickém povědomí z prastarých dob.
Myšlenka, že všechny věci jsou pomíjivé, je výrazem odevzdání. Věříme, že neexistuje žádný důvod jít proti přírodě. Naopak, Japonci našli v tomto odevzdání pozitivní vyjádření krásy.
Uvažujeme-li na příklad přírodu, tak obdivujeme třešňové květy na jaře, světlušky v létě a červené listy na podzim. Pro nás je přirozené je se zaujetím pozorovat, hromadně a tradičně. Během jednotlivých období je obtížné najít volný hotelový pokoj v blízkosti nejvyhlášenějších míst kde kvetou třešně, objevují se světlušky, nebo se červenají listy, protože taková místa se bez vyjímky hemží návštěvníky.
Proč tomu tak je?
Mar 23rd, 2012 by Senrinomichi
This scene reminds me of an old Tom Waits song, Step Right Up
On a street corner in Kawasaki City, leading Japanese politicians are trying to convince local townspeople that the disaster debris heading for incineration in their town is indeed safe. Tom Waits aside, the video brings to mind the scene where the MP Yasuhiro Sonoda drank water from within the Fukushima Daiichi plant in November, as evidence that it was safe for consumption.
The politicians featured in this video are Environment Minister, Goshi Hosono, Takao Abe, Mayor of Kawashima City and Satoshi Takayama, no 3 in the Ministry of Environment. It was Takayama san who told a press conference in December “No one trusts the measurement by the national government”. Now here he is, shouting into the microphone peddling the government data.
This grotesque footage is part of a massive propaganda campaign to persuade the people of Japan that it makes sense to “share the pain” of the people of the worst affected areas by sending radioactive debris for storage and incineration to the four corners of Japan.
Here’s a TV advertisement, again with minister Hosono
Here’s another TV advertisement, but this time without the ubiquitous Hosono san
And finally, an example of the kind of advertising aimed at train commuters
Seen from afar, this campaign looks like absolute madness. I haven’t heard a half-sensible argument in favour. One theory in Japan is that the government is trying to spread the future incidence of radiation-related pathology though Japan so that there is no obvious spike in the figures from the Tohoku area. For my part, I imagine that the reason is instead mercantile. Wherever there’s waste, there’s big money to be made…. But these days nothing would surprise me….
Nobody has covered this question better than uberblogger EX-SKF, on whose site a couple of these videos were first posted. You can find a collection of his posts on this issue at this link.
After all that, I hope you can enjoy the Tom Waits song. That one always makes me laugh…..
Going out of business?
Mar 23rd, 2012 by Senrinomichi
Reading by my dear friend Sanae Kikuchi, in French and Japanese, of the note My Living in Fukushima at the commemoration event 明日の為に Pour demain organised by Senrinomichi on March 11 2012.
This text, written by Fukushima resident Marika Yoshida, has to date been translated into nine languages in the collaborative translation project I get furious every day, I pray every day
If you speak neither French nor Japanese, please listen to Sanae san reading the text in Japanese in the second half of this video. She reads very beautifully.
If you can help with translating Marika san’s beautiful and poignant words into other languages, please let us know.
When I read Murakami’s speech for the first time, it did not even come into my mind that I should translate it. It was not until the publishing of the Finnish translation that I began seriously considering the creation of a Czech version.
I asked my friends, with whom we run a website about Japan (www.zenbu.cz – the translation can be found there too) and who are both experienced translators, to help me with the translation. It was a completely new procedure for me and also the very first translation of mine – therefore I am all the more thankful for the help of my friends and I would like to express my thanks for their help once more.
I agree with Murakami that the main problem lies mainly in our morale and values. Therefore, I am glad to be able to share this message in Czech as well.
….
Když jsem četl Murakamiho proslov poprvé, ani mě nenapadlo, že bych ho přeložil. Teprve až zveřejnění finského překladu mi vnuklo myšlenku na vytvoření české verze.
O pomoc jsem požádal ještě dva své kamarády, zkušené překladatele, se kterými provozujeme blog o japonsku www.zenbu.cz, na kterém je překlad taky zveřejněn. Pro mě to byl úplně nový proces a vůbec můj první překlad, proto jsem byl rád za pomoc kamarádů a tímto jim ještě jednou děkuji za jejich čas.
Souhlasím s Murakamiho slovy, když říká, že problém je především v naší morálce a hodnotách. Proto jsem rád, že tyto slova už můžu sdílet i v češtině.
Mar 16th, 2012 by Senrinomichi
“To live inside this contradiction, I have to close my eyes and plug my ears”
Reportage which gives a direct voice to the mothers of Minamisoma, living 25km from Fukushima Daiichi nuclear plant.
Please take the time to watch this
Thanks again to Tokyo Brown Tabby for her magnificent work in finding and captioning this video.
